Ranní rutina. Budík na 6:00. Zaklapnutý budík. Druhý budík na 6:30. Zaklapnutý budík. Další budík není. Sama se budím v 7:00, protože mi do obličeje svítí sluníčko. Balím se, jím čokopafs a 8:00 vycházím. Tak nějak jsem přišla na to, že tenhle režim pro mě funguje. Po ránu je dneska všechno hrozně zakouřené – asi je zase někde další požár. Je dusno a hůře se dýchá. Je to docela smutné, protože by tady měla být nádherná příroda a místo toho vidím jenom mlhu a kouř. Luka dneska bolela noha úplně stejně jako včera, takže to asi vážně nebude sranda. Moc mě to mrzí. Už zase pokračuju sama a vůbec mě to nebaví, když nemám parťáka se kterým bych si mohla povídat.
Šla jsem si to takhle lesní cestičkou, prozpěvovala jsem si, když najednou proti mě šel nějaký kluk a děsně nahlas křičel: “Óóóó můj bože Goldilocks!!!” Já vůbec netušila, kdo to je a vážně moc jsem se snažila vybavit, odkud se známe. Počkat – on jde ale z opačné strany! On má takovou radost, že mě vidí. Ptám se ho na jméno. Jmenuje se Trail Mix. Znova se na mě podíval a zakřičel: “Óóóó můj bože mise je splněna!!” Já vůbec nechápu, co tím myslí. Bože on má takovou radost, že mám radost i já a to zatím nevím z čeho. A pak se konečně nadechne a praví: “Připrav se. Tuhle zprávu jsem s sebou nesl posledních 150 mil a každý den jsem se modlil, abych ji doručil. Jsi připravena?” Já se směju a čekám co z něj vyleze. Ale tohle jsem nečekala. Nadechnul se, rozpřáhnul ruce a řekl: “Tipsy tě miluje a strašně moc jí chybíš!” A PAK JSEM SE ROZBREČELA! Vždyť ona mě taky a tenhle trail bez ní už není to, co býval. Trail Mix mě obejmul a chvíli jsme si povídali. Potkal Tipsy válet se někde u jezera (typická Tipsy) a když zjistila, že jde opačným směrem, tak mi poslala vzkaz. Není to úžasné? Díky Trail Mix! Tenhle chlapec udělal můj den o 1000% lepší!
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_0a7cd0d0a4584d6aa21fd9648eb1bf0f~mv2.jpeg/v1/fit/w_1000,h_1000,al_c,q_80/file.png)
Bohužel ale ty výhledy dneska fakt nestojí za nic. Je to hrozná nuda takhle chodit, když vlastně nic nevidíte. Já se hrozně ráda kochám a dělám fotky, ale tohle je vážně zoufalé. Třeba mě to ale přinutí ujít více mil.
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_b3cf083aa172437e921faf998a2ad541~mv2.jpeg)
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_66f3385471bc4c339c3c9a1768ae0df1~mv2.jpeg)
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_1b7a5ffbf53b45c6abd5326e5fc501e8~mv2.jpeg)
Dneska celý den myslím na Tipsy a vzpomínám na všechny naše dny, kdy jsme lenošily a chodily 6 mil, plácaly se v bazéně, čučely na jezera nebo opouštěly kemp ve 3 odpoledne. Vím, že už se pravděpodobně neuvidíme, protože ona je tak 250mil přede mnou, ale všechny tyhle vzpomínky jsou prostě boží! A všechno, co je kolem mě je opakem slova boží.
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_67deab12ae914083b889a9e24b7162fa~mv2.jpeg/v1/fit/w_1000,h_1000,al_c,q_80/file.png)
Dneska jsem vážně skoro celý den jenom šla. Nedělala jsem si skoro žádné pauzy a už teď kolem 18:00 mám ujítých nějakých 18mil, což je u mě docela výkon. A to mám ještě další dvě hodiny – což je nějakých 6 mil. Potkala jsem kluka jménem Red – Němec. Dneska tady na cestě byl Trail Angel se studenýma nápojema a jídlem. To jsem zmeškala! Red mi ale nabídnul jeho Fantu, kterou si vzal s sebou, ale moc rád mi ji věnoval. Juuuhůůů. Vůbec si podle mě nedovedete představit ten pocit, po celém dni šlapání pít studenou fantu!
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_3b9dab06e7fb463b96896052fa099b93~mv2.jpeg/v1/fit/w_1000,h_1000,al_c,q_80/file.png)
Když začalo zapadat sluníčko, tak jsem byla naštvaná, že nejsem někde na super místě a nemůžu pozorovat západ. Byla jsem uprostřed lesa a západ jsem viděla jenom přes stromy.
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_38bc17ffdaec4c7292dbef40654e7ecc~mv2.jpeg)
![](https://static.wixstatic.com/media/33ebf6_10929a8a61b84b79808a8639be28b14f~mv2.jpeg)
Vůbec nejsem šťastná. Navíc jsem hrozně vytočená, že je všude kouř a všude jsou lesy a já nic nevidím a zmeškala jsem západ sluníčka a nejsou tady žádné výhledy a žádné super cool místo na kempování, takže jediné logické východisko se mi zdá = jít v noci a ujít ještě nějaké míle. TO BYL ZASE NÁPAD!
Šla jsem po tmě, jako vždy vyděšená s podělanýma kalhotama a hladová. Kolem 21:00 jsem měla vážně hrozný hlad, tak jsem se rozhodla zastavit a udělat si po tmě večeři. Udělala jsem si kuskus a indické Masala brambory. Když jsem dojedla, tak jsem všechno sbalila, dala jsem si na záda batoh, vzala turistické hole, zapla čelovku a … TO MĚ POSER NA HOLÉ ZÁDA! Asi 3 metry ode mě stál OBROVSKÝ MEDVĚD! Já přestala dýchat a snažila jsem se probudit ze snu. Ty krávo to není sen! Normálně na mě čuměl a ani se nehnul. Děcka, mě se klepaly ruce jako bych měla Parkinsona a zapomněla jsem dýchat. Z čela mi tekl pot a panikařila jsem. Vedle mě byl obrovský spadlý strom – obří kláda – opatrně jsem se na tu kládu snažila vylézt (abych vypadala větší), jenomže jsem na zádech měla krosku, která byla děsně těžká! Když jsem vylezla nahoru, tak jsem začala práskat holema o sebe a křičela jsem “Bububububu, jdi pryč medvěde!” a v tu chvíli se mi smekla noha na té kládě a já jsem sebou práskla pravým stehnem na tu kládu a svalila se na zem. Ležela jsem na zemi, bolela mě noha úplně příšerným způsobem a pořád jsem mlátila těma holema a křičela. Ten medvěd otočil hlavu a pomalu se odšoupal z cesty. Podle mě si řekl, že něco takového ještě neviděl a že je bezpečnější odejít. Já už zase brečím. Ležím na zemi vyděšená jako prase a v totální bolesti. Dá se zlomit stehno? Vážně byl asi tak 3 metry ode mě medvěd? Obrovský černý medvěd? Zavřela jsem oči a vzlykala jako malé děcko. Já chci domů! Ležela jsem tady asi půl hodiny.
Já se nebyla schopná zvednout. Moje tělo bylo v tranzu. Děsně se bojím. Je hrozná tma a co když se ten medvěd vrátí? CO SIS TO ZASE VYMYSLELA TY KRÁVO BLBÁ? Tuhle otázku jsem si opakovala asi tak stokrát dokola. Vysmrkala jsem se a šla najít nejbližší místo na spaní. Chci spát. Chci to všechno zaspat! Chci umřít! Chci ráno! Chci denní světlo! Chci maminku!